Postavení žen v oboru architektury, kde vždy dominovali muži, se postupně proměňuje. Názorně patrné je to z právě probíhající výstavy Frau Architekt ve Frankfurtu nad Mohanem, představující německé architektky posledního století. Jak ale ukázalo doprovodné sympozium, některé diskriminační tendence přetrvávají i v současnosti.
Přednáška je věnována myšlence města, které je spravedlivé pro všechny. Tato myšlenka vybírá viditelné příklady z více než 60 zrealizovaných pilotních projektů různého rozsahu, jejichž cílem je zlepšit kvalitu života marginalizovaných skupin ve Vídni. Budeme hovořit o městském prostředí pro různé typy uživatelů, zdůrazňování jejich potřeb jako výsledek tzv gender mainstreamingu, který významně ovlivnil plánovací proces tohoto města.
Cyklus přednášek pořádaný sdružením Kruh otevírá otázky po postavení žen v české architektuře. Tradice feminismu u nás sice není příliš silná, v současnosti se však začíná projevovat nové sebevědomí architektek. Odrazí se to i na institucionální a praktické rovině?
Helena Doudová
Ako uvádza teoretička architektúry Helena Doudová v nedávnom článku: Kam miera české architektky?[1], tradícia feminizmu v Českej a Slovenskej republike síce nie je príliš silná, v súčasnosti sa však začína prejavovať nové sebavedomie architektiek. Pýta sa zároveň, či sa to odrazí aj na inštitucionálnej a praktickej rovine?
Hoci predpokladáme, že mnoho žien praktikuje aj bez autorizácie alebo neformálne – a v súčasnosti neexistujú relevantné data, môžeme sa oprieť len o počet autorizovaných architektiek v českej komore architektov. V roku 2015 tvoria ženy viac ako 50%[2] absolventiek na fakultách architektúry približne 22 % autorizovaných architektiek[3].Kde sa strácajú ženy v týchto profesiách? Prečo je tomu tak a ako prispieť k prekonaniu týchto prekážok?
Koľko žien angažujúcich sa vo verejnom priestore Prahy poznáme?
Koľko z nich študovalo architektúru, urbanizmus?
Koľko z nich v architektúre a urbanizme ostalo?
Na akých pozíciach tieto ženy pôsobia?
Koľko z nich má deti?
